Kontrola a měření je jedním ze strojírenských oborů, který se zabývá optimalizací metod měření různých druhů obrobků. Strojaři se ve své praxi dostávají i k velmi složitým činnostem, jejichž součástí je průběžné i koncové proměřování, a ne vždy se hodí na určitý typ výrobku jedno měřidlo, zpravidla nejčastěji využívané posuvné měřítko nebo mikrometr. Velmi specifické je kupříkladu velmi přesné měření úhlů.

Děti ve školách se učí v hodinách geometrie vyměřovat úhly úhloměrem, s přesností jednoho stupně, případně poloviny stupně, a tato poměrně velká odchylka je pro tuto činnost stále v toleranci. Úhloměry se používají i ve strojírenství, ale jde spíše o orientační měření, od něhož nelze očekávat žádné špičkové výsledky. Jiná situace je však výroba kuželových součástí, kde je hodnota úhlu včetně rozměrové odchylky a jakosti povrchu klíčovou pro zhotovení velmi přesného obrobku, který se stává součástí pohyblivého mechanismu.

Pro měření kuželů, respektive jejich úhlu, se využívá velmi specifické měřidlo, tzv. sinusové pravítko. Jedná se o měřidlo se dvěma válečky v určité rozteči od sebe, pod které se podkládají měrky, aby se tímto způsobem nastavoval potřebný úhel. Sinusová pravítka známe z praxe trojího typu, buď pro kontrolní měření kuželových součástí, anebo s upínacími hroty, anebo základní sinusové měřítko. Každý typ je označen příslušnou státní normou.

O sinusových pravítkách je známo, že s nimi lze měřit libovolný úhel do maximální hranice šedesáti stupňů. Již před mnoha lety bylo ověřeno, že měření větších úhlů je již velmi nepřesné a v praxi nepoužitelné.

Se sinusovým pravítkem I nástroje se setkáte spíše ve strojírenských oborech, kde je vyžadováno velmi přesné měření úhlů obrobků, a to jak u kusové výroby, tak i u velkých sérií. Vzhledem k tomu, že jde o měřidlo spíše méně obvyklé, nemusí být nutně součástí vybavení každého provozu.