Již od pradávných dob se lidé zajímali o to, jaké jsou příÄiny zemÄ›tÅ™esení Äi například vulkanické Äinnosti. To vÅ¡e bylo nejprve pÅ™isuzováno nejrůznÄ›jším bohům, avÅ¡ak jak naÅ¡e porozumÄ›ní rostlo, pochopili jsme, že příÄiny tÄ›chto vÄ›cí jsou naprosto pÅ™irozené.

 

Jedním z nejzásadnÄ›jších objevů byl v tomto ohledu objev litosférických desek. Tato teorie se pak stala Å¡iroce pÅ™ijímanou a dnes se věří, že je skuteÄnÄ› tím správným vysvÄ›tlením nejrůznÄ›jších přírodních jevů, které můžeme pozorovat.

 

 

Zakládá se na tom, že naÅ¡e planeta, Äi spíše její kůra, je rozdÄ›lena na nÄ›kolik různých desek odliÅ¡ných rozmÄ›rů, které se pohybují po zemském magmatu. Tento pohyb je skuteÄnÄ› velice pomalý, ani ne jeden centimetr za rok, avÅ¡ak může mít skuteÄnÄ› dalekosáhlé následky.

 

Zdaleka nejvÄ›tší problémy působí, když se jedna z tÄ›chto desek podsune pod druhou, případnÄ› se od sebe vzdálí. V takovém případÄ› dochází k zemÄ›tÅ™esením, mÄ›ní se také reliéf krajiny. Tímto způsobem také mimo jiné vznikají mnohá pohoří Äi naopak příkopy. Tím zdaleka nejznámÄ›jším jsou potom Himaláje, které vznikly, když se Indická deska posunula pod Euroasijskou. To je také důvod, proÄ i na vrcholcích hor nacházíme fosílie moÅ™ských živoÄichů.

 

 

V případÄ›, že se od sebe desky vzdálí, samozÅ™ejmÄ› může magma vytrysknout na povrch. Takto naopak vznikaly mnohé ostrovy, z nichž mnohé vidíme dodnes. Důkazem je to, že mají základ ze sopeÄné horniny, a také že se na nich velmi Äasto nachází sopky. Zde je typickým příkladem Havaj.

 

Bohužel, pohyb těchto desek a s nimi i celých kontinentů nemůžeme nijak kontrolovat ani korigovat. Že k němu dochází, můžeme vidět i na tom, že západní pobřeží Madagaskaru je prakticky totožné s východním pobřežím Afriky a naopak západní pobřeží Afriky velmi dobře pasuje na jižní Ameriku.

 

Jeden z tÄ›chto přírodních zlomů se pak nachází i v západní Äásti ÄŒeské republiky, a je příÄinou toho, proÄ zde obÄas dochází k, byÅ¥ mírným, zemÄ›tÅ™esením. O tom, zda nezesílí, vÅ¡ak zatím nelze nic říci.