Pokud máte dítě školního věku, jistě není žádným tajemstvím, že skutečně dobří učitelé jsou vzácní. Valná většina jich sice dělá svou práci, jak nejlépe umí, avšak není to žádná sláva. Naštěstí těch vyloženě špatných je také jen velké minimum – většinou proto, že si obvykle sami nevolí práci s dětmi. I tak se však může stát, že na některého z nich váš potomek natrefí. A řešit takovou situaci není nijak snadné.

Pokud si náš školáček bude na některého učitele stěžovat, je potřeba zjistit, zda jsou tyto stížnosti oprávněné. Rozhodně se nevyplatí okamžitě běžet na školu a jít za ředitelem. Dobré je, když se poptáte rodičů ostatních dětí ve třídě, jestli také mluví o podobných problémech. Pokud jich je skutečně více, pak na tvrzení vašeho dítěte rozhodně něco je.

Co ale dělat, když se podezření potvrdilo, a učitel se skutečně nechová tak, jak by měl – například děti známkuje neférově, je na ně zbytečně hrubý, případně používá i zakázané tělesné tresty, nebo je nutí do zbytečného přepisování sešitů? Zde máme hned několik možností.

V první řadě je dobré promluvit si se samotným učitelem, zjistit jeho pohled na věc. Je však pravdou, že promluva v tomto případě obvykle příliš nevyřeší – tento typ učitelů si bude obvykle stát tvrdě za svým a tvrdit, že to je jediný způsob, jak onu třídu zvládnout. Alespoň však nebude moci říkat, že jste jej obešli.

Následovat by pak měla návštěva ředitele a požadování nápravy. Ta by měla proběhnout v intervalu několika málo týdnů, takže rozhodně nezaškodí se ptát našeho dítěte, zda se situace změnila. Bohužel se často stává, že se většinou ještě zhorší. Pokud ano, nebo pokud ředitel svého učitele kryje, je na místě kontaktovat školní inspekci. Ta by měla něčemu takovému učinit přítrž.

Co bychom však rozhodně dělat neměli, je přístup „to vydržíš, je to jen pár let, taky jsem měl hrozného učitele“. Nesmíme zapomínat, že se jedná o formativní léta, kdy se buduje osobnost. A rozhodně není ideální, když ji pomáhá budovat někdo jako on.