Je jenom omezený okruh živých tvorů, kteří nikde nebydlí. Kteří se potulují volně po povrchu zemském a nepotřebují se nikdy a nikde schovávat. Typická je potřeba nějak slušně bydlet pro nás lidi, ale pochopitelně nejenom pro nás. I jiní živí tvorové si shánějí nějaké to bydlení, pokud nemají to štěstí, že už se s ním narodili. Nejjednodušší to mají tedy zřejmě hlemýždi, želvy a jim podobní tvorové. Ti se se svým domečkem, respektive krunýřem, už narodí, a nemusí se tedy o své ubytování starat. I když možná nejde o zase až tak dokonalé řešení, protože když se nad tím tak zamýšlím, mají dotyční tvorové současně i smůlu, protože musí bydlet v tom, co jim na zádech narostlo, a nemají tak možnost volby.

Žádný šnek nemůže říci, že je mu v jeho ulitě těsno, a nastěhovat se do nějaké větší, třeba třípokojové, žádná želva nemůže prohlásit, že jí její krunýř nevyhovuje, a nastěhovat se třeba do jeho zděné varianty. Většina tvorů se ale s ubytováním nerodí. A tak si ho musí hledat nebo stavět. Včely, vosy a různý jiný hmyz si staví svá hnízda, obdobně si počíná i většina ptactva, svůj domov v podzemí si vyhrabávají myši a jim podobní tvorové. A třeba medvědi a jim podobní živočichové si prostě najdou vhodné místo, kam si zalezou na nezbytně dlouhou dobu.

Někdo žije v různých dírách, někdo v jeskyních, někdo ve větvích stromů, a někdo třeba pod kamenem pod vodní hladinou. Možností ubytování je na světě neomezeně. A nejnáročnější jsme na bydlení zřejmě my lidé. My si byty nebo aspoň pokoje pronajímáme nebo kupujeme, a když na to máme, koupíme si třeba rovnou celý dům. A tam máme pohodlí, jakého se zřejmě žádnému jinému živočichovi nedostává. Doma totiž nemusíme trpět zimou, doma nás neohrožují ani žádní přirození nepřátelé, máme tam to, co potřebujeme. Čehož bychom si měli vážit. Jsme na tom totiž třeba daleko lépe než netopýři, kteří bydlí za okenicemi mé chaty. A kteří přišli včera jak každoročně kvůli zazimování o své bydlení.